Vlčí klenot - Ep. 3.

27. června 2013 v 18:18 | Velerina |  • Vlčí klenot 2
3. kaptiola Vlčího klenotu. Doufám, že se vám tahle povídka líbí, protože mě dokonce i baví ji psát! :))


Přestali jsme výt a zahleděli se na sebe. Oba jsme se proměnili zpět do lidí. Hleděli jsme si do očí. Já do jeho zelených a on do mých modrých.
"Oči hluboce modré, jako utopené v moři slz...," zašeptal mi do ucha klidným hlasem, avšak já slyšela i cítila jeho rychle bušící srdce.
"To kvůli tobě a mým rodičům," namítla jsem a odvrátila pohled pryč. Na chvíli jsem toho zalitovala. Chytil mne něžně za bradu a podíval se mi do očí. "Je mi líto co jsem ti způsobil. Ale miluju tvé smutné oči...," omluvil se mi a přiblížil se svými rty k těm mým. Cítila jsem jeho dech a rychlý tep srdce. Naše rty se skoro dotkly, ale já ho odstrčila. "Ne. To nejde. Vždyť se ani neznáme," namítla jsem a smutně se dívala na odraz měsíce v jezírku.
"Hmh, Chápu. Spíš se omlouvám, nějak mne ovládly ty fialky tady a ten měsíc," omluvil se a oba jsme se dívali jiným směrem. Nakonec mi Max nabídl ruku, že půjdeme zpět do chatrče. Přikývla jsem.

Když jsem dorazila, čekalo mě překvapení, nevěděla jsem, jestli milé, či nemilé. Ale podle toho, jak byl Max podrážděný asi nemilé. Na židlích v kuchyni seděli lidé, čtyři muži a dvě ženy. Všichni vypadali na zhruba šestnáct let.
"A helé, podívejme, kdo se ukázal!" řekl jeden z nich a ukázal na Maxe.
"Jo, a přivedl si nějakou sexy slečinku," zazubil se druhý a podíval se na mne, avšak já jsem postřehla, že se mi dívá o něco níž, než je obličej. Začervenala jsem se, nevěděla jsem co dělat. Naštěstí si toho Max všiml a jednu mu vlepil. "Díky...," vykoktala jsem, stále ještě trochu červená. To už se kolem něj omotala jedna z dívek a dávala mu pusu na místo rudé od Maxovy ruky.
"Ale Maxi... aspoň nás představ, ne?" požádala druhá dívka Maxe.
"Promiň, Nick mě trochu naštval... Ale nejdřív se jí omluv, ty perverzní prase!" ukázal na kluka (nejspíš Nicka) a ten se zakřenil.
"Sorry, dámičko, ale ten pohled byl úchvatný..," "omluvil" se mi Nick a znovu zamířil pohledem k mým prsou. To byla poslední kapka. Max k němu přiběhl, zvedl ho za límec ze židle,při čemž se stůl (a všechny sklinky na něm) převrátil a vycenil na něj bíle tesáky. Vypadalo to, že se každou chvilkou přemění a roztrhá Nicka na kusy. Jenže jedna z dívek, ta, která se k Nickovi před chvílí lýsala, z kapsy vylovila kapesní nůž a přiložila ho Maxovi ke krku.
"Uklidni se, Maxi, nebo tě tu před jejíma očima podříznu," řekla dívka a Max na mne vrhl lítostivý pohled. To mne však naštvalo.
"Nikdo nebude Maxovi vyhrožovat...," zamumlala jsem, přeměnila se v bílého vlka a vrhla se na ni. Vrčela jsem a bránila jí vzít si svůj nůž, který upustila když jsem se na ni vrhla. Za chvíli jsem si však všimla, že už se nikdo nepere a všichni na mne s otevřenou pusou civí. "Co?" zeptala jsem se, když jsem z ní slezla a převtělila se v člověka.
"To není... možný..." koktal jeden ze tří chlapců, kteří tam doposud jen tak nečině přihlíželi. "Tak co?" zvýšila jsem hlas, protože mi zatím nikdo neodpověděl. "No... Samanthu, tu, kterou jsi napadla ještě nikdo ani nepostrčil. Doteď na sobě měla štít a ty jsi ho svou silou zrušila," vysvětlil mi Max a konečně zavřel ústa. Jakmile jsem to pochopila, ztuhla mi krev v žilách. To jsem tak moc silná?
"Ale teď vás představím. Lidi, tohle je Alenaid. Alenaid, tohle jsou: Samantha, Sára, Nick, Jerod, Jacob a Lexa," představil nás Max. "Jsou to členové smečky, do které patřím. A kde je vlastně William?" zeptal se, ale ostatní jen pokrčili rameny. "Říkal, že si šel s někým promluvit. Takže se teď někde "baví" s Ellis," culil se Jerod. Jenže se pletl. Do chatky najednou vtrhl svalnatý mládenec, asi 19 let starý. Odkašlal si. "Pardon za zpoždění," omluvil se. Poznala jsem ho podle tetování na ruce, které říkalo: William + Ellis 4ever. Jenom Ellis byla přeškrtnutá hlubokou jizvou. Nejspíš měli rozchod, William se naštval a svým drápem to jméno přeškrtnul. Proboha! Prolétlo mi hlavou, když jsem viděla, jak se potácí ze strany na stranu. Byl úplně na mol. Avšak jakmile jsem mu pohlédla do očí, všimla jsem si, že před chvílí usilovně brečel. Viděla jsem v něm velký smutek, oči které skrývaly hlubokou jizvu. Zřejmě ji hodně miloval. "No tak, Wille, vzpamatuj se!" vyčítal Jacob Willovi, že neumí rovně stát. Musela jsem se zasmát, jak Will dal pusu Maxovi, řekl "dobrou noc, lási" a usnul mu na rameni.
"Gah, už mě to s ním nebaví," prohlásil Max,"kolik těch polibků ještě dostanu?" Znovu jsem se musela zasmát. Nic mě nedokázalo rozesmát víc, jako Maxova parta. Až na Báru... Jakmile jsem na ni pomyslela, roztřásly se mi ruce a do očí se mi hrnuly slzy. Jenže Nick si toho všiml a popošel ke mně. "Alenaid?" zeptal se.
"Ano?" odpověděla jsem se snahou nevzlykat, jenže jsem měla roztřesený hlas a tak to bylo k ničemu.
"Ty brečíš?" zeptal se mne jemně, abych se ještě víc nerozbrečela.
"Ne," sykla jsem, avšak jsem věděla, že je to lež. A já strašně nerada lhala. Takže to na mně poznali.
"Lhářko," uculil se Lexa.
"Klid, Sašo," hájil mě Max a šťouhl loktem do Lexy. William si mezitím dával na pohovce "5 hodin".
"Saša? Komu tu říkáš Saša, Maxíno?!" řekl rozčilený Lexa, který tak trochu připomínal sopku, co před chvilkou vybuchla. Nakonec jsme se tomu všichni zasmáli.

"Tak to vypadá, že nebrečíš," dodal Nicky. Ale to mi jen připomnělo Báru, takže mě veselá nálada ihned přešla. Max popošel ke mně, když si všiml mého výrazu. Držel mne za paže a já cítila, že jeho dotekem mé strasti mizí. Když jsem mu pohlédla na obličej, spatřila jsem jeho ustaraný výraz. Četl mi myšlenky. Cítila jsem to. Ihned jsem se od něj odtáhla. Může mi vlézt do srdce, ale v hlavě ať se mi nehrabe. "Maxi, já... nemůžu tady zůstat, já..."
"To nic, chápu, stýská se ti. Můžeš jít do světa smrtelníků, ale..."
"Ale co?" skočila jsem mu nedočkavě do řeči.
"Ve světě smrtelníků smíš být jen ve vlčí podobě." vyvalil na mě a já zalapala po dechu. Vlčí podoba? Dělá si srandu, že si ji dělá? projelo mi vyděšeně hlavou. To ne. Takhle by mne nemohla Bára poznat! Jsem v háji, pomyslela jsem si. A takyže jsem byla...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama