Vlčí klenot - Ep. 4.

28. června 2013 v 15:08 | Velerina |  • Vlčí klenot 2
Hoj! 4. kapitola! Sorry, že mi to trvá tak dlouho. Předtím jsem to prostě kopírovala z komplu, ale teď to opisuju... k tomu jsem měla většinu hotovou už včera, ale musela jsem jít a tak jsem to uložila do rozepsaných. No, něco se stalo a já to musím psát celý odznova. :(


"Mno, tak to vypadá, že tu zůstávám." řekla jsem zklamaně. Ale nakonec jsem došla k názoru, že si to tu dělám horší. Bude to vpoho, dokud je Max tu. Jakmile jsem to domyslela, vzpomněla jsem si, že ještě před hodinou si hledíme do očí a chceme se políbit. Teď si říkám, proč jsem to vlastně odmítla. Ale z hlubokého přemýšlení mne probudil Will. Nejspíš ho probrala nevolnost a teď se řítil na záchod s rukou u pusy. Všichni jen mlčky přihlíželi, jak se snaží otevřít dveře (trvalo mu minutu, než pochopil, že má tlačit, né táhnout, haha!) a když jsme si mysleli, že byl hotov, Sára se vydala k němu, že se podívá jak to tam vypadá. O několik minut později se ze záchodu ozval křik. "To se ani neumíš trefit do záchodu?!" řvala Sára na Willa. "Promiň, nevím, co mě to napadlo, opít se..." omluvil se William a už nezněl opile. Nejspíš se z toho vyspal. Ale spal sotva hodinu, tak jak? Vlci mají schopnost rychleji vystřízlivět, poslal mi Max myšlenkami. Ušklíbla jsem se na něj. Zase se mi přehrabuješ v hlavě? odpověděla jsem mu.
Jo, nemůžu si pomoct, nacházím tam stále roztomilejší věci, odpověděl mi a v duchu se zasmál. Avšak já věděla, že se červená. Musela jsem se taky zasmát.
O chvíli později jsme seděli u stolu, kluci (kromě Maxe) popíjeli piva v plechovkách, holky Fantu a já, Max a samozřejmě i Will, jsme pili vodu.
"Wille, chtěl bych tě o něco požádat," přerušil ticho Max.
"Ano?"
"Williame, tohle je Alenaid. Je čerstvě proměněná, takže není ve smečce. Zanedlouho okolní vlci ucítí její pach a budou ji chtít do své smečky. Přece jen je to samice a já..." dále větu nedokončil. Bál se jí. Vždy, když na to pomyslel, jeho srdce zdivočelo jako stádo divokých koní.
"Ohh," vzdechnul Will. "chápu... chceš, aby byla s tebou. A taky je docela okouzlující. Beru ji, ale nejdřív musí složit zkoušku." přikývnul Will.
"Zkoušku? Jakou?" zeptala jsem se narovinu. Všichni se dívali na Williama.
"Zkouška tvé síly a ostražitosti. Čili jednoduše... souboj v lese. Vylosuje se někdo ze smečky, se kterým budeš mít zápas v lese. Ale bude to matoucí, protože se všechny zvuky tam rozléhají všude kolem tebe a je dost možné, že budeš mít i vidiny." vysvětlil mi tu zkoušku a já se zatřásla hrůzou, že budu objímat Maxe a najednou mi William vrazí kudlu do zad. Brrr! "Kdy začneme s tréninkem?" zeptal se mne Max, a já se na něj ušklíbla. "Trénink? K čemu?"
"Ale Al, ty nemáš dost..."
"Ty mi nevěříš? Po tom, co jsem svalila Sam na zem?" šklebila jsem se na něj. Nakonec jsem si ale všimla, jak vychloubavě to zní. Zastyděla jsem se a zalétla pohledem k Willovi, který na mě civěl, až mě to vyděsilo.
"Mno... to zní, jako bys tu zkoušku chtěla teď hned. Nu což, když to chceš... já za tebe nezodpovídám." řekl William a zvednul se ze židle. Začal se přehrabávat ve skříni, až našel to, co chtěl. Překvapilo mě, když ze skříně vytáhl hluboký kotel.
"To budeš vařit vývar, nebo co?" zeptala jsem se s ironií v hlase.
"Ne." sykl na mě. "Tohle je kotel na lektvar."
"Ummm..." zapochybovala jsem. "Já myslela, že jsme vlci, ne čarodějnice a kouzelníci." Smečka se zasmála.
"Ne, čarodějové nejsme, ale tenhle rituál jsme zdědili po našich předcích. Umožňuje nám se dozvědět pravdu, dává rozsudky a tak podobně."
"Aha. A v tomto případě rozhodne, s kým bojovat."
William přikývnul. "Proč na to ale používáme kotel a nevylosuju si lísteček se jménem?" Zavrčel na mě.
"Protože ta zkouška není jen o souboji. Do smečky můžou jen ti nejsilnější, nejodvážnější, ale zároveň nejmoudřejší." vysvětlila Samantha.
"Čili jsem v háji, jestli mi přiloží Willa," konstatovala jsem.
"Ani si nemyslím. William sotva porazil Sam." podpořil mě Max. Oh, zlatý Maxmilián, stojí vždy při mne. Pousmála jsem se na něj.
"Dobře, vrhnem se na to," řekl Will, když otevřel kufřík se všemi možnými lahvičkami. Vzal prázdnou skleněnou láhev a nalil do ní zelenou, růžovou a žlutou vodu. Pak do nich přidal jakési 2 pařáty a květ konvalinky. Všechno dal do kotle, do kterého pak přidal jedno velké vejce a pronesl zaklínadlo:
Unos miu're aivi,
shen mor le ravi.
Kerberos ner Ni' imo!
Po tom, co jsem spatřila co se dělo dále jsem tajila dech. Z páry stoupající z kotle se tvořily symboly. Byly zvláštní a já nemohla rozeznat ani jeden. Tedy skoro. Jeden jsem přece jenom rozeznala. Lebku na konci. Jakmile déšť symbolů skončil, všimla jsem si Williamova vyděšeného výrazu a pohlédla jsem nechápavě na ostatní. Zdálo se, že oni také nechápou situaci. William se začal s roztřesenýma rukama přehrabovat ve svém kufříku, až to našel. "To" byla fotka dívky. Byla krásná.
"Tak přece jen jsi svůj slib dodržela..." zašeptal Will a já cítila jeho smutek i nadšení zároveň. Když jsem ucítila Maxovy ruce na mých ramenou a slyšela jak vrčí, do situace jsem se zamotala úplně.
"Nech toho, Williame. Víš, že Al není Ellis!" zavrčel ledově Max na smutného Willa.
"Ale Maxi, nebuď na něj tak zlý." vyčetla jsem mu to.
"Al, ty to nechápeš. To on ji zabil!" zařval Max, až jsem sebou ucukla. Will silně zmačkal fotku, kterou držel. Zabil?! Čekala jsem rozchod, ale že by ji zabil? To se mi nezdá.
"Ne. To nebylo jen tak. Sama se nabídla. Maxi, přece si pamatuješ, že tenkrát všude koloval Vlčí mor a ona měla krev, kerá léčila." řekl ustaraně Will a mně se žaludek obrátil naruby.
"Vy - neříkejte, že jste ji sežrali!" ani jsem si nevšimla, že křičím. Všichni sklesle svěsili hlavy.
"Alenaid, hlavně neříkej, že jsme sebestřední. Jsme vlci a byla nouze. Tuhle věc stejně neděláme skoro nikdy."
"Dokonce jsme potom snědli nějaké rodiče!" řekl Will a já myslela, že omdlím. Podlomily se mi nohy a já padla na všechny čtyři.
"Al, jsi vpoho?" ozval se vyděšeně Jered.
"Co se děje?" zepal se Will a Maxe to rozrušilo natolik, že ho chytl za krk.
"Ti rodiče... byli Alenaidini!!!" zavrčel na něj a já pohlédla do Willových lítostivých očí. Všichni najednou zbělali. Nejen, že sežrali svou přítelkyni, ale i Aleniny rodiče.
"Maxi. Dost." řekla jsem opatrně.
"Ale..." namítal a ani si nevšiml, že škrtí Willa.
"Ihned!" zavrčeli všichni jednohlasně a Max povolil stisk.
"Ta zkouška." připomněla Sam. Will se zhluboka nadechl.
"Styx se utká se Scionem, srdce jí však zlomí pouze Jarion." spustil a já nechápala ani jednu věc. Všichni zírali na Willa a na mě...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama