Píseň andělů - kapitola 1.

26. července 2013 v 22:58 | Velerina |  • Píseň andělů 2
Takže jak tak poslouchám různý "Epic" písničky, napadla mne další povídka. :)) Tentokrát bude doslova andělská ;))

Po paláci osvětleném bílou září se procházel rytíř v brnění. Tento rytíř však nebyl jen takový... Jeho brnění se lesklo v záři bílého světla, v ruce držel dlouhé kopí a na zádech... na zádech měl dlouhá bílá křídla. A ani ten palác nebyl jen takový. Vznášel se v oblacích a vyjadřoval tak Dobro, které dávalo pozor nad lidským světem, jenž stál pod tímto palácem. Avšak když existuje Dobro, musí existovat také Zlo. Démoni. Bolest...
Rytíř rychle směřoval k bráně obrovských rozměrů a jakmile ji otevřel, spatřil to, čeho se nejvíce obával. Na mraku před bránou stála jakási zvláštní postava, pokrytá černými mračny a když se mračna rozletěla pryč, stál před ním démon, s šíleným úsměvem na tváři.
"Co tu chceš?! Sem nepatříš - zde je Dobro!" zvolal přísným a spravedlným hlasem rytíř.
"Přišel jsem vyplnit přání mého mistra... Zničit Dobro!" zasmál se maniacky démon. Rytíře to nejspíš rozčílilo. Stiskl kopí v ruce a ukázal jím na démona.
"Nesmysl! Dobro nelze zničit - Dobro žije v každém člověku a dodává každému naději a smysl života. Proto Dobro nelze zničit, ikdyž mne zabiješ a zničíš tento palác. Na Zemi je tolik hrdinů, takže já jsem jen představitel toho dobra - nic víc!" Démon se uchichtl.
"Takže je jedno, že tě zabiju? Tím líp!" řekl pobaveně a vyrazil směrem k rytířovi v lesklém brnění. Napřáhl své drápy a sekl, ale rytíř to vykryl pomocí svého kopí. Oči se mu zažhnuly a křídla napjala. Zabral a démona odrazil zpátky. Tentokrát se rozběhl on sekl svým kopím. Démonovi to do těla udělalo jizvu, ale místo krve z něj sršela černá tekutina. Okřídlený rytíř však věděl, že to neznamená nic dobrého. Černá tekutina začala rozpouštět jeho kopí ze zlata, až ho rozpustila celé. Rytíř tak zůstal neozbrojen, čehož využil démon a jednoduchým seknutím ho sejmul. Bezbranné tělo spadlo na zem a začalo zářit až se v malinkých částečkách bílého prachu rozsypalo všude okolo. Démon se zasmál a vydal se směrem k bráně. S úsměvem na tváři natáhl ruku a najednou se ozvalo zakřupání. Palác se začal rozpadat. Všude se vířil prach a temná postava mířil zpět do svého temného úkrytu. Okolo se začala rozléhat temnota, jak se svatý palác rozpadal. Když vtom, jaýksi dívčí hlas zakřičel: "Nemysli si, že je po všem!" Démon se rychle otočil a dokázal jen civět na to, jak byl palác najednou celý zmražený. Ale přitom zůstal pohromadě a okolo zůstala aspoň trochu světla.
"Nenechám tě zničit mé milované místo a všechnu naději pro ty lidi tam dole!" Prach ustál a před branami stála dívka s dlouhými bílými vlasy spletených do copu, zářivě modrýma očima, modrými křídly a dívčím brnění, které posilovalo vzhled jejích křivek. Okolo ní se mihl obličej, šeptajíc: "Elio... Nedělej to... Běž za lidmi na Zem... a dej jim naději... protože Dobro... je v každém z nich..." ale dívka to ignorovala. "Neboj. Nenechám ho tohle místo zničit, ať to stojí... co to stojí," odpověděla odhodlaně a výtahla ze dvou pochev přidělaných k jejímu pásku dva lehké a dlouhé meče s bílou mašlí na jejich rukojetích. Připravila se do bojového postavení a kolem jejích mečů se začala linout modrá zář. Její meče byly najednou na dotek ledové a zmrazily cokoliv, čeho se dotkly. Až na tu dívku, která se z ledu jako kdyby vytvořila. Démon se k ní rozběhl a ona se rozběhla k němu. Dívka - Elia mu meči způsobila dvě tržné rány na rukou a démon jí sekl do tváře, tudíž neviděla na jedno oko. Věděla, že démoni mají srdce uprostřed trupu, ale také věděla, že by jí při tom pokusu zabil. Ale hlavou jí přeběhly slova, která před chvílí vyslovila. "Neboj. Nenechám ho tohle místo zničit, ať to stojí, co to stojí..." vyslovila potichu, mezitím co se rozbíhala k smrtelnému útoku. Démonovi se prodloužili drápy. Elia ho zásáhla do pravého místa - démona zasáhla přesně do středu. Ale démon měl taky dobrou trefu. Po jeho dlouhých drápech stékala zářivě bílá tekutina a děvče naposledy spatřilo, jak se démon před ní roztříštil a její bezvládné tělo obklopuje chlad. Avšak nebyl to chlad smrti. Jakmile dívka zavřela oči, spatřila tvář okřídleného rytíře a na Zem v tu chvíli dopadla hvězda....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 monča monča | 2. srpna 2013 v 13:23 | Reagovat

je boží

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama