Píseň andělů - kapitola 2.

28. července 2013 v 12:41 | Velerina |  • Píseň andělů 2
Takže minule se mi povídka líbila - budu tedy pokračovat. :)

V krajině plné sněhu a hor se objevila jakási jasná záře a pak tiché zadunění. Z kopce se najednou začala kutálet bělovlasá dívka v bezvědomí. Byla noc a sněhová vánice pohltila veškerý život. A když se dívka dokutálela, její tělo leželo bezvládně až do rána pokryté sněhem, až na její zářivě bílé vlasy a obličej. Ráno však sněhová bouře utichla a kolem tohoto místa jeli na koních mladý chlapec a starý muž.
"Princi? Proč stojíte? Musíme jít, nebo nás znovu najdou!" naléhal starý muž na chlapce, který jen tak stál na místě.
"Neříkejte mi princi! A navíc, za to nemůžu, to ten kůň, jen tak stojí a napjatě se dívá jedním-" princ větu nedokončil. Kůň se totiž najednou rozběhl tím směrem, na který se díval. A když se zastavil, začal hrabat jako o život. Princ sesedl z koně a chvíli pozoroval, co to zvíře dělá. Pak ale, když uviděl mladou krásnou dívku, začal hrabat též.
"Nestůj tam jen tak, Prime! Pomoz nám," zavolal muže. Muž chvíli váhal, ale když dívku spatřil také, přiběhl k nim.
"Zadrž!" odstrčil chlapce muž. "Víš, kdo to je?" Chlapec zavrtěl hlavou.
"Jak to mám vědět, teď jsem ji objevil!"
"Podívej se na její brnění. Je to jedna ze Vznešených! Anděl! To znamená, že musíme jít. Akorát by v tomhle stavu přilákala další démony," táhl muž prince pryč. Avšak princ se nedal.
"To mě nezajímá! Je to živý tvor a já ho tu nenechám! Navíc Hvězda nevypadá na to, že by ji tu nechala," pokývnul na koně s lysinkou ve tvaru hvězdy na čele. Starý muž vzdychl. "No tak dobře, ale pospěšte si, ať nás tu nenajdou. Já budu dávat pozor, jestli nějaký nejde." Chlapec nadšeně přikývl a dal se opět k hrabání. Za chvíli měl sice ruce úplně promrzlé, ale ani tak nepřestával. Dívka byla, totiž, už skoro zachráněná.
"Princi!!! Panebože... Rychle! Démoni jsou blízko!!" zařval zničehonic muž.
"Ano, už to skoro je, Prime! Už jen nohy - zkusíš je nějak, prosím, zdržet?!"
"A jak?! Nemyslím si, že by moje žvatlání měli chuť poslouchat!"
"Tak s nima bojuj, ne?!"
"Felixi! Myslíš, že moje staré tělo ještě dokáže bojovat?!" To už ale princ Felix držel dívku v náručí. Byla velmi okouzlující, ale její tep zpomaloval a její tělo bylo ledové.
"Pojď, Prime! Musíme jít," zvolal chlapec. Muž běžel k němu jeho největší rychlostí. Princ mu pak podal dívku a nasedl. Prim mu poté podal dívku zpět a popohnal koně. Sám však na koně nenasedl. Démoni ho dohnali a probodli ho svými ostrými drápy. Princ to však poznal až když ho doběhl Primův kůň - bez jezdce. Ihned koně zastavil a otočil se. 4 démoni ho doháněli, ikdyž jel na koni. A tak se Felix rozhodl, že s nimi bude bojovat. Seskočil z koně, dívku nechal na něm a tasil svůj meč. Byl to jednoduchý dvou-ruční meč. Rozběhl se k démonům s plnou odhodlaností ochránit svého koně a tu dívku. Byl připravený zemřít. Ale když mu hrozilo, že ho jeden z démonů probodne, najednou se před ním objevila bělovlasá dívka s modrýma očima a dvěma meči v ruce. Tentokrát však neměla křídla a mašle na mečích byly ohořelé. Chytla démonův dráp, nadzvedla ho a démona probodla. Pak ho pustila k zemi a otočila se, blokujíc další z útoků. Princ to pozoroval s největším údivem. Po chvíli dívka zničila všechny démony, avšak nátlak na její promrzlé tělo byl příliš velký a tak upadla do bezvědomí. Felix ji zvedl do náručí a naskočil na koně. Spolu pak odjeli do vesnice zvané Xantius a ubytovali se v hospodě. Dívce pak dal Felix všechny své peřiny a postel přemístil ke krbu. Poté odešel do hospody, koupit nějaké jídlo a vodu. Jak ale poslouchal veselý zpěv opilých lidí okolo něj, usmál se a pozoroval je dále. Jelikož měl na sobě černou, koženou kápi a nikdy se neukazoval na veřejnosti, nikdo ho nepoznal a chovali se k němu lhostejně. A to se mu líbilo. Nechtěl, aby se k němu chovali jako k někomu cennému. Nenáviděl to. Ale co s tím mohl nadělat? Byl to princ a kdyby ho někdo zabil, celá říše by byla ztracena a nikdo by jim nevelel. Proto by podlehli nějakému zlému králi a jeho lidi by trpěli. A to přesně Felix nechtěl. Měl rád obyvatele jeho říše. Byli mírumilovní a dobří. Proto, když bylo nejhůř, se spojili a bojovali spolu s nepřekonatelnou sílou. Krb v hospodě ho uklidňoval a zpěv mu dodával naději. Dal si pak pivo a zůstal tam. Když vtom si všiml, jak bělovlasá dívka jde po schodech dolů do hospody. Nejspíš uslyšela všechen ten smích a zpěv. Nejdříve je pozorovala s otevřenou pusou, ale pak se andělsky umsála. Felix nevěděl proč, ale ten úsměv mu rozbušil srdce a v tu ránu ucítil obrovské horko.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama