Píseň andělů - kapitola 3.

28. července 2013 v 14:32 | Velerina |  • Píseň andělů 2
Začínám tuhle povídku milovat... :3


Dívka chvíli pozorovala veselé lidi, ale pak si všimla Felixe sedícího u baru. Přišla k němu a sedla si na židli vedle něj.
"Já... umm... děkuji ti za záchranu..," poděkovala krásným a něžným hlasem. Chlapec ji chvíli udiveně pozoroval a pak se zasmál.
"Prosimtě, nemáš za co děkovat. Stejně jsi mi to oplatila tehdy s těmi... uhm... ty víš čím," řekl Felix potichu. Věděl, že kdyby tady mluvil o démonech, jistě by zkazil zábavu všech těch lidí.
"Jak se jmenuješ?" zeptala se dívka.
"Felix. Je mi 16 let. A ty se jmenuješ...?"
"Elia. 15 let," odpověděla Elia a usmála se.
"Andělské jméno," pochválil Eliu muž za barem. Elia se na něj podívala, úsměv jí zmizel ze tváře. Pak se ale usmála a poděkovala, ikdyž se k tomu úsměvu moc neměla. Felix ji pochopil. Byla anděl, ale teď už není. Pomyslel si, že se muselo stát něco vážného.
"Na, zkus tohle," nabídl Felix Elie nápoj. Elia přikývla a upila si, ale musela se zakřenit, protože pivo bylo hořké. Křenící se vrátila Felixovi nápoj a poděkovala mu. Felix se zasmál.
"No dobře, hádám, že pivo není pro tebe. Zkus tohle," podal jí další keramickou misku a Elia si usrkla. Tentokrát to nebylo hořké - ba naopak! Bylo to sladké a Elie to velmi zachutnalo.
"Wow! Je to velmi dobré - můžu vědět, jak se to jmenuje?" zeptala se Felixe.
"Červené víno," odpověděl Felix a napil se trochu piva. Elia se napila ještě jednou vína a zahleděla se do ohně v krbu. Zdál se jí tak uklidňující, že zapomněla na veškeré její strasti.
"Je to tu tak uklidňující..," řekla Elia. Asi hodinu jen tak seděli, popíjeli a seznamovali se, až pak Felix chytil Eliu za ruku, dovedl ji do kroužku lidí zpívajících hymnu této říše a chytil ji kolem pasu.
"Chytni se mne kolem ramen," poradil Elie chlapec. Ta se ho chytila kolem ramen a oba se začali pomalu ploužit. Možná to bylo tím pivem a vínem, ale oba se cítili skvěle a dívali se do očí. Pak už Elia ztratila veškerý odpor a ploužila se s Felixem naprosto výborně. Líbilo se jí to a jemu taky. Felix nikdy neměl rád ploužáky a nikdy to neuměl, ale když tu byla Elia, šlo mu to naprosto skvěle a bavilo ho to. Na tvářích měli úsměvy a jakmile píseň skončila, zaplatili barmanovi za všechno pití a přemístili se do pokoje. Elia Felixovi vrátila jeho peřiny a sedla si na postel. Felix se mezitím převlíkal za jejími zády.
"Felixi.. máš nějakou rodinu?" zeptala se Elia. Felixe ta otázka zaskočila - byl princ a tak jeho matka a otec byli král a královna. Avšak on je nenáviděl - byli nespravedliví a když zjistil, kdo vlastně jsou, snažili se ho zabít.
"Ne. Měl, ale... to už není moje rodina," řekl naléhavě. Když se otočil, zjistil, že se Elia také převléká. Překvapilo ho to a ihned se otočil. Naštěstí viděl pouze její záda.
"Neboj se, už jsem," ohlásila Elia s úsměvem na tváři. Felix se otočil a usmál se na ni.
"Podívej... už dlouho mi koluje v hlavě jedna otázka. Ty jsi anděl, že?" Jakmile to Felix dořekl, Elie v tu ránu zmizel úsměv z tváře.
"Bývala jsem. Teď už jsem ale jen člověk," odpověděla vážně.
"Proč? Co se stalo? Pokud jsi ty - Vznešená - na Zemi, co se stalo s palácem Dobra?!" zvážněl Felix.
"Já... Palác napadl démon. Velmi silný démon... a zabil Vznešeného Mizera. A když se chystal zničit palác..." Elie tyto vzpomínky kolovaly v její hlavě a do očí se jí hrnuly slzy. "Zničila jsem ho, ale on mě taky. A když jsem měla zemřít, duše Mizera mě nejspíš zachránila a vyhodila do Země lidí. Pak už si pamatuju jen chlad a... viděla jsem tě tenkrát, když jsi mě vyhrabával spolu se svým koněm," řekla udiveně a otřela si slzy.
"Mizer? Kdo je Mizer?"
"To je - tedy byl vládce Vznešených. Byl velmi moudrý a silný, nechápu, jak jsem mohla být silnější, než on," podivila se Elia a začala v rukou žmoulat její náhrdelník.
"Co je to?" zeptal se Felix a oddělal jí ruku z náhrdelníku. "Jsem si jistý, že jsem ho už někde viděl," přemýšlel Felix, "Ale kde?" Když vtom si vzpomněl. "Ta freska!"
"Freska?"
"Ano, freska! Když jsem asi před rokem cestoval, vyšplhal jsem se na nejvyšší horu a tam byl jakýsi starý oltář. Když jsem ho pečlivě prozkoumal, spatřil jsem jakýsi obrovský kámen za ním, ve kterém byl vyrytý jakýsi znak rytířské helmy s křídly. Nad ním pak byly vyryté jakési symboly, ale těm jsem nerozuměl. Ale to sem nepatří. Myslím, že pokud jsi poslední Vznešený naživu, musíš se vrátit do nebe a vrátit nám naději!"
"Naději? Naději na co?" znejistěla Elia.
"Naději na záchranu... před temnotou," odpověděl tajemně Felix.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama