Píseň andělů - kapitola 5.

28. července 2013 v 20:04 | Velerina |  • Píseň andělů 2
Because of you~ :D Jsem pohlcena muzikou :D

Jakmile 18-ti letý chlapec otevřel dveře do kanceláře, Eliu udeřil puch kouře z cigaret. Nenáviděla cigarety, protože většina duší, které Mizer musel znovuzrodit, zemřela kvůli nikotinu v cigaretách.
"Tati! Tady tihle dva říkají, že jsou silnější, než ty!" zakřičel kluk. Muž v křesle za stolečkem se otočil a Elia s Felixem spatřili jeho hlubokou jizvu na ruce.
"Od čeho je ta jizva?" zeptala se Elia narovinu. Muž se ušklebil.
"Viděla's někdy démona?"
"Jo. Bojuju s nima," odpověděla lhostejně. Mužovi zřejmě sebrala slova.
"Už tě chápu, synu. Zaveď je do arény," pokynul svému synovi. Ten přikývl a vedl je pryč. Jakmile zaklaply dveře, slyšeli, jak klukův otec buší do stolu a nadává. Elia se musela uchichtnout, spolu s Felixem, který na ni ukázal zvednutý palec. Generálův syn mládence dovedl do obrovské arény, kde se zřejmě odehrávaly zápasy gladiátorů. Byl to kruhový sál, jen se skládal z arény a hlediště obtočené okolo arény. Když Elia s Felixem procházeli, civěli na ně všelijací muži různých vzrůstů a síly. Elia nevěděla proč, ale tito muži ji děsili a tak radši popošla k Felixovi. Zastavili se u vchodu doprostřed arény.
"Říkali jste, že bude bojovat jen tady ten týpek, a ty, kotě, zasáhneš jen když se bude dít něco nekalého. Zavedu tě tedy do hlediště a ty - týpku tady počkáš na mýho otce. Ok?" Felix přikývnul, ale Elia měla námitku.
"Ok, ale radši půjdu sama," řekla a chytila Felixe za ruce. Přiblížila se k němu a dala mu pusu na tvář. "Pro štěstí," pošeptala mu do ucha a vyšla po schodech vedle vchodu do arény. Generálův syn se na Felixe přísně podíval a následoval Eliu. Po chvíli na místo došel generál.
"Kdepak máš tu svou lovkyni démonů?" uculil se.
"Řekl jsem jí, že budu bojovat jen já," zalhal Felix. Věděl, že kdyby řekl pravdu, Elia by ho nepřistihla při podvodu.
"Všichni běžte do hlediště! Bude velkolepý souboj mezi mnou a... tady... tady tím klukem!" zavolal všechny gladiátory generál. Ti se ihned rozběhli do hlediště a brána do arény se otevřela. Dovnitř vstoupil generál a Felix, každý na jinou stranu. Oba dva tasili své zbraně a Elia si všimla, že Felix používá jinou, než když předtím. Tento meč byl větší, černý a pokrytý modrými runami. Ihned jakmile se rozezněl gong, soupeři vyrazili proti sobě a bojovali. Felix udělal generálovi mnoho řezných ran, kdežto generál Felixovi jen jednu pod okem. Vypadalo to, že generála i jeho syna popadá zoufalství. Ale pak si toho Elia všimla. Jeden ze stráží se plížil za Felixem, zřejmě se generál snažil o podvod.
"Felixi!!" zařvala Elia a chtěla vyskočit, ale generálův syn ji jakýmsi kouzlem připoutal k židli. "Felixiiiii!!!!!" zařvala ještě hlasitěji, a aniž by si toho všimla, pomocí jedné ze schopností andělů se proměnila v hustý dým, rychlostí se přemístila za Felixe a proměnila se zpět na člověka - avšak si všimla na sobě jedné změny. Měla na sobě zpět své andělské brnění, jizvu přes oko a dvoje meče s bílými mašlemi. Následně tak zablokovala útok stráže. Všichni v hledišti i generál se tomu divili. Obzvlášť jeho syn, který na ni civěl s otevřenými ústy.
"Elio? Co se děje?" podivil se Felix.
"Nevím, ale nejspíš jsem se právě proměnila na svou pravou podobu. Nemám křídla?" zeptala se. Také hlas se jí změnil - již nezněl jako něžná dívka, ale jako dospělá žena.
"Ne, neboj, ale stejně by to bylo k ničemu, teď všichni ví, kdo jsi," odpověděl Felix. Elia se na něj uculila.
"A vypadá to, že mě to nějak zajímá?" prohlásila, vyrazila velkou rychlostí ke straži a jedním úderem jsem ho zbavila zbraně a srazila k zemi. Pak jsem se otočila a skočila na generála. A jak tam seděla na něm, oba meče u krku, všimla si, že všichni výskají, aby ho zabila. Zaletěla pohledem k Felixovi, ale ten jen pokrčil ramena.
"Zabij mě. Uděláš tuhle vesnici šťastnější," uculil se generál.
"Ne, nezabiju tě. Ikdyž si to zasloužíš za ty podvody..,"
"Elio. On se mě nechystal uštědřit smrti," řekl Felix vážně. Elia sebou cukla a přiložila meče pevněji ke generálovu krku.
"Ale... stal by se ze mě kriminálník.."
"Ne, nestal. To já jsem kriminálník," prohlásil culící se generál. Elia krátce pohlédla k jeho synovi, když vtom ucítila prudkou bolest. Generál jí vsunul meč do trupu a ona silně krvácela. Začala se jí točit hlava a všechno ostatní ztrácelo barvu. Naštěstí měla dost síly na to, aby ještě zabrala do mečů...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama