Píseň andělů - kapitola 6.

28. července 2013 v 22:09 | Velerina |  • Píseň andělů 2
Aj :) Ach, ta láska ;) 6. kapitola povídky Písně andělů. Užijte si poslední kapitolu! :)

Když se Elia probudila, ležela v posteli s bandáží kolem pasu. Byla půlnoc a jak se rozhlédla, spatřila Felixe spícího na židli s hlavou opřenou o její postel. Chtěla ho pohladit po vlasech, ale když to udělala, probudila ho.
"Elio! Ty..," oddychl si Felix. Elia poznala, že brečel, jelikož měl opuchlé oči. Usmála se na něj.
"To jsem ztratila tolik krve? Točí se mi hlava..," řekla Elia a podržela se za hlavu.
"Elio... Víš, ty... ty umíráš," řekl zkroušeně Felix. Eliu to vyděsilo ještě víc, než kdy jindy. Rozšířily se jí zornice. Nechtěla zemřít, protože by musela nechat Felixe na tomto světě samotného.
"Avšak ještě máme čas. Doktor řekl, že zemřeš nejdřív za dva dny - to můžeme stihnout dojet na tu horu!" prohlásil Felix s nadějí v hlase. Elia ho pohladila po tváři. Hned byla odhodlanější.
"Tak dobře. Ale nejdřív chcu, abys zavřel oči," poručila Felixovi a on tak učinil. Nejdříve ucítil zašimrání na rtech, ale pak poznal, že ho Elia políbila. A jelikož k ní cítil to samé, začal jí to oplácet. Oba se milovali a oba cítili to samé. Oba cítili, jak se jim rozžhavily vnitřní plameny. Chvíli tak zůstali, ale pak se od sebe pomalu odtrhli.
"Teď už jsem připravená," dodala odhodlaně Elia a Felix jí pomohl vstát. Rychle proklouzli přes hospodu a vyrazili ke stájím. Cestou Felix oblékl koženou kápi sobě a Elie. Ve stájích si vzal Felix Hvězdu a Elie podal černého koně.
"Tohle je Blackstar. Je to velmi temperamentní a rychlý hřebec," uvedl koně a pomohl jí nasednout. Jakmile seděla pevně, nasedl na Hvězdu. "Umíš jezdit na koni?" zeptal se. Elia zatřepala hlavou.
"No, tak se prostě snaž, aby nesešel z cesty. V podstatě Blackstar bude následovat mého koně, takže nemusíš mít zas tak velké obavy," vysvětlil jí Felix narychlo a pobídl koně. Blackstar automaticky následoval Hvězdu. Tryskem jeli až k malé říčce, kde pak přestoupili do chodu. Přebrodili ji a pokračovali dále klusem. 1 den jim trvala cesta pod horu a cestou se brodili přes různé řeky, bojovali s různými monstry a hrozila jim různá nebezpečí. Elia mezitím ztrácela energii a její teplota se zvyšovala. Jakmile dojeli pod horu, své koně nechali tam, Felix vyzvedl Eliu na svá záda a začali šplhat po skále. Avšak Elia si všimla něčeho nemilého. "Felixi... tam jsou... démoni..," řekla jak nejhlasitěji mohla. Felix se zděsil, pohlédl pod sebe a vážně. Bylo tam asi 15 démonů. Všichni se šplhali nahoru pomocí svých ostrých, dlouhých drápů. Felix proto zrychlil a tak byli na vrcholku dříve, než očekávali. Všimli si, že nahoře byla najednou sněhová bouře. Felix položil Eliu na oltář a strhl jí náhrdelník z krku. Dřív, než ho ale zasadil do kamene, Elia zakřičela: "Felixi! Jsou tu!" Proto se přestal kamenem kochat a rychle tam vsadil ten náchrdelník. Poté se co nejrychleji přemístil před Eliu a začal ji chránit před démony. Elia si však všimla, že je něco špatně. Nápisy vyryté na kameni začaly zářit, spolu s jejíma očima. Co nejrychleji vstala a ihned, co přečetla první větu, došlo jí to. Byl to text k té písni, kterou tenkrát v noci zpívala. Hymna andělů. Ihned začala zpívat a sněhová bouře pomalu ustávala a její horečka se snižovala. Také její rána se hojila a její zpěv se začal rozléhat po celé říši. Měsíc se v tu ránu přemístil přímo nad vrcholek a začal se měnit na Slunce. To pomalu ozářilo celý vrcholek a spálilo všechny démony. Felix se co nejrychleji otočil a spatřil, jak Elia zpívá a pomalu se na ní objevuje její brnění. Na zádech se jí pomalu tvořily jasně bílé perutě a jakmile přestala zpívat, usmála se na něj... a to bylo poslední, co spatřil. Po tvářích se mu linuly slzy, v domnění, že ji už nikdy nespatří. Avšak mýlil se. Zavřel oči, ucítil zvláštní pocit a najednou se objevil v mracích. Když otevřel oči, spatřil částečně zamrzlý palác a když přimhouřil oči, spatřil jakousi osobu s křídly přímo před ním. A v momentě, kdy ta okřídlená osoba zvedla ruce, se zvedl prudký vítr a palác se vrátil zpět do podoby, jak vypadal předtím. Jakmile to všechno skončilo, osoba se otočila a Felix poznal, že je to Elia. Ta během 1 vteřiny přeskočila přimo k němu, chytila ho za ruce a políbila ho.
"Felixi..," její hlas se rozezníval všude okolo, jakoby k němu promlouvala bohyně. "Mám pro tebe nabídku. Buďto se vrátíš do světa lidí, nebo tu zůstaneš se mnou, jakožto anděl."
"Anděl? Ale.. jak?"
"Jsem schopná tě proměnit, ale bude to napořád a ty už nikdy nezestárneš. A navíc tu budeme žít jakožto... vládci Dobra." Felix přemýšlel. Jakožto anděl, mohl vládnout všem a navždy být s Eliou. Ale jakožto člověk se mohl vrátit domů a žít s lidmi. Avšak on chtěl být s Eliou. Elia byla pro něj vše. Jeho smysl života.
"Dobře. Chcu být... anděl," rozhodl se odhodlaně a Elia pozvedla své meče do výšky. Felix se v tom momentě zvedl též, na zádech mu vyrostly obrovské perutě a jeho tmavě zelené oči zesvětlaly.

A tak se stali vládci Dobra a lidstvu nastala ta nejlepší léta. Jejich úroda byla plodná a všichni, kteří jim kdy ubližovali, dostali to, co si zasloužili. Proto by lidé nikdy neměli ubližovat druhým. Je jedno, za jak dlouho - klidně i za 5 let! Vždy se jim to vrátí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama