Příběh Vlčice II.

2. srpna 2013 v 21:35 | Velerina |  • Příběh Vlčice 2
Pokračování našeho drsného života Christiny. :3 Ano, zřejmě nejsem jediná, kdo si neumí představit worgení dítě :DD



"Pozor! Byl zaregistrován útok Nemrtvých!!" ozvalo se najednou zvenčí. Všichni jsme ihned zpozorněli.
"Nemrtví?! Hrrr, to mi tu tak chybělo! Ty, ty, ty a ty - běžte ihned bojovat s Nemrtvími. Ty, ty a tady ten budete hlídat jestli někdo nejde zezadu. Zbytek pojede se mnou s mou rodinou karavanem do mého paláce. Ihned!!"
"Počkej. Já zůstanu tady... nechcu tyto lidi nechat ve štychu." nabídla jsem svou pomoc otcovi. Ten pokrčil čelo, ale pak souhlasil.
"Já tu taky zůstanu." nabídl se Liam. Král Genn si povzdechl.
"Tak dobře. Já se svou ženou pojedu do paláce a jakmile se to tu uklidní, pojede zpět, jasný?!" přikázal nám a nasedl do karavanu. Kočí zapřáhl koně a kočár se rozjel směrem k vysoké budově na kopci. Ani jsem nečekala na Liama a už jsem se hrnula do boje.
"Počkej! Ty chceš bojovat? Teď jsi získala zpět duši!" snažil se mě zbrzdit můj nově objevený starší bratr.
"Ano, chcu bojovat. A je mi jedno, že jsem se zrovna probudila! Nenechám Nemrtvé, aby mi zničili domov!" Vytáhla jsem meč z držáku u krbu a běžela před brány, připravena bojovat s mými nepřáteli. Když mě spatřili, cítila jsem strach proudící z nich. Chtěli se stáhnout, ale já je dohnala a pár seky je všechny rozřízla vejpůl. Celá od krve jsem upustila meč, otočila se a se slovy "To nebylo zas tak moc těžký" jsem odešla. Liam mě za chvíli dohnal a šel se mnou ke stájím.
"Jsi docela silná," připustil si můj nevlastní bratr. To, že je nevlastní mi došlo, protože Genn - můj otec - má ještě svoji ženu. Margret, moje matka, byla nejspíš jenom jeho přítelkyně, se kterou se potom rozešel. Avšak nechal ji těhotnou a tak jsem byla stvořena. Teď, když má zpět jeho první ženu spolu žijí i s jeho synem, Liamem. Předtím se spolu totiž rozešli. Až pak si našel Genn Margaret. Proto byl Liam můj nevlastní bratr. Oba jsme naskočili na koně - on na jeho hnědého hřebce a já na svou černou klisnu. Oba jsme zamířili do paláce. Jakmile jsme dojeli, zjistili jsme, že přijíždí další lodě Nemrtvých. To mě rozzuřilo a zpět jsem naskočila na klisnu, chtějíc se vydat zpět.
"Počkej!" přiběhl ke mne otec. "S tímhle mečem nemůžeš bojovat... na, vem si tenhle." řekl a podal mi velký černý meč s různými runami na sobě. Poděkovala jsem mu, nasadila si meč na záda a rozběhla jsem se za Nemrtvými vojsky.
Probíhala jsem mezi nimi, porážela je jedním úderem. Pak se alejeden z nich strefil mé klisně do srdce a ta padla k zemi. Já za jejího pádu vyskočila a probodla Nemrtvého, který ji zabil. Takhle jsem pobila všechny, až jsem zamířila k lodím. Vyšplhala jsem se na jednu z nich a zabila jednoho z velitelů. Pak jsem se vyšplhala na druhou, kde mě však čekalo nemilé překvapení. Vyšla jsem na palubu a když jsem se narovnala, všimla jsem si, jak po mě nemrtvý generál střílí harpunou z kanónu. Harpuna mnou proletěla a připevnila mne ke stromu. Generál ke mě s maniackým smíchem došel... a vstřelil mi kulku z jeho pistole do hlavy. Opět jsem cítila tu temnotu...
...ten chlad...
...ten smutek...
...tu paniku...
...a tu smrt. V této temnotě jsem ležela ještě déle, než předtím. Než jsem uslyšela hlas, jak se rozeznívá v mé hlavě. Byl chladný a já z něj cítila moc. "Povstaň, mé dítě. Čeká tě znovuzrození..." řekl ten hlas a já vzápětí otevřela oči. Již jsem necítila teplo svého kožichu, ale chlad. Má pokožka zbělala a oči mi modře zářily. Celá má zbroj se vylepšila, zčernala a také zářila modře. Vstala jsem, vnímajíc všechnu tu moc, která se mi touhle podobou dostala. Ale také jsem za ní zaplatila obrovskou cenou - zapomněla jsem na vše, co se mi kdy stalo. Spala jsem celé 4 roky v náručí smrti a nepamatovala jsem si žádné pocity, které jsem kdy měla. Když jsem otevřela oči, spatřila jse Lich Kinga.
"Vítej zpět při... heh... no, životem to nazvat nemohu. Jsi mrtvá. A přesto živá. Chápeš? Death knight. Nyní chci, aby sis vyzkoušela svou sílu. Támhle jsou nevinní lidé. Jelikož bys teď neměla mít city, měla bys je zabít úplně bez problémů." řekl Lich King a ukázal na menší tréningové pole, kde byli lidé místo terčů. Přišla jsem k jednomu z nich. "Odpusťte mi..." řekla jsem, odpoutala jsem vybraného muže a jedním švihem svého prokletého meče jsem ukončila jeho život...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama