Příběh Vlčice IV.

24. srpna 2013 v 19:34 | Velerina |  • Příběh Vlčice 2
Další kapitola. Díky dubstepu, kterej mi totálně ničí hlavu a hlavně moje sluchátka se cítím strašně... epiiiiiiiiiiiicccc! :33


Byli jsme připraveni na vykonání mého plánu. Byli jsme natěšení, ale zároveň i vystrašení. Co když se to nepodaří? Čeká nás pak smrt... ale řekla jsem si, že se smrti již nebudu bát. Co víte? Zemřela jsem už 2x, tak proč né potřetí? Lady Sylvanas mi dala slovo, abych nějak podpořila její bojovníky. Předstoupila jsem tak před ně a spustila:
"Ano. Vím, že jsem worgen a vy byste mě nejradši zabili. To mi nevadí. Však já vám taky. Ale.... tohle není místo na zrady. Tady se právě chystáme bojovat za svou svobodu! Proto se musíme sjednotit a navzájem si pomoct. A navíc... nechcu, abyste se báli smrti. Protože jakmile zemřete... To je taky způsob, jak se osvobodit! Zemřela jsem již dvakrát. Vím, není to ze začátku moc příjemné, ale jakmile vaše duše opustí vaše tělo, zjistíte, že již nikdy neucítíte bolest. Již nikdy vám nikdo neublíží a nikdo vás nebude kontrolovat a ovládat vás! Dovolte mi proto...," usmála jsem se, "Abych zemřela s vámi!!!!" zvolala jsem a směrem ke mne doléhal výskot a řev Nemrtvých. Nemohla jsem uvěřit tomu, že pomáhám Sylvanas a Nemrtvým, kteří mě před čtyřmi lety zabili. Ale tohle je boj o svobodu. A v něm... je třeba zkusit vše. Jakmile všichni utichli, vydaly jsme se se Sylvanas smerem k Zamrzlému Trůnu. Pokynuly jsme pak priestovi a ten začal vzpouru. Uhodil jednoho z Lich Kingových pomocníků a ten se rozzuřil. Začala tak bitka. Arthas to vše prvně jen pozoroval pomocí jeho kouzla, ale pak se rozčílil a rozběhl se ke vzpouře tak rychle, že si zapomněl Frostmourne u Trůnu. Když byl pryč, vyrazily jsme se Sylvanas. Ještě před tím, než se ho Lady chystala vyhodit z věže jsem se rozhlédla, jestli tu nikdo není. Všude prázdno. Až mi to nahánělo hrůzu...
"Co to tu děláte?!" ozvalo se v tu ránu za mnou. Lekla jsem se a ihned se otočila. Přímo za mnou stál Lich King, ikdyž jsem si byla jistá, že v místnosti nikdo není! Jen tak jsem otřeseně stála, že nám nejspíš nevyšel plán a dole v pracovní místnosti leží mrtvá těla mých kolegů. Ale pak jsem uslyšela řev a řekla jsem si, že Arthas nejspíš neměl čas dojít tam. Ale jak to věděl? Pak mi to ale došlo. Když jsem si nasadila prsten, ucítila jsem Lich Kingovu moc, protože mě přes něj kontroloval!
"Můj... Můj Frostmourne! Sylvanas, Christine, co má tohle znamenat?! To je... aha. Vy se mě snažíte zabít. No tak to se uvidí!" zvolal a najednou mu do ruky přiletěl Frostmourne. Chystal se zasáhnout Lady Sylvanas, ale já mu skočila do cesty a tak mi udělal hlubokou ránu na hrudi. Padla jsem k zemi a ucítila, jak se mi horká tekutina line po ruce. Sylvanas skočila přede mne a napadla Arthase. Moc dlouho spolu však nebojovali - Arthas ji chytil za krk a začal ji škrtit. To už jsem se rozzuřila a vstala.
"Nech ji na pokoji!" zařvala jsem a okolo mě se najednou začala hromadit spousta síly. Cítila jsem, jak se mi ze zad pářou jakási temná chapadla, tvarujíc se do čehosi podobného křídlům. Dokonce i prsten se rozdrtil na malé částečky. Mé oči začaly temně zářit a moje rána na hrudi se pomocí temných chapadel zašila. Tryskem jsem vyrazila oproti Arthasovi a usekla mu levou ruku, kterou škrtil Sylvanas. Ta bezmocně padla k zemi a Lich King zařval bolestí. Tasil Frostmourne a vyběhl ke mě. Já jeho útok blokovala pomocí mého meče a temných "křídel". Přivolal si k sobě zombie a dal jim povel k útoku. Jednomu jsem usekla hlavu, druhému obě ruce a probodla ho a třetího jsem prořízla vejpůl.
"Všechno co dokážeš, Arthasi Menethile II.? Ha!" zasmála jsem se maniacky. Tím jsem ho však naštvala.
"Dobře! Pak ochutnej sílu mého Frostmournu!" zvolal a já najednou spatřila jakousi světelnou čáru, která se linula od jeho meče k mé hrudi. Ve chvilce jsem se začala cítit zvláštně a všechno okolo se začalo točit. Uviděla jsem, jak se věci okolo mne natahují a najednou jsem se octla v jakési temné místnosti. Poté se však začalo rozjasňovat a já slyšela hlas starého muže, jak volá mé jméno. Zaostřila jsem zrak. Zjistila jsem, že stojím v té stejné místnosti, ale všechno bylo temné, já byla jaksi průhledná a přede mnou - k mému údivu - stál král Terenas Menethil! Bojoval s temným duchem a přitom mne volal: "Vím, kdo jsi a vím kde jsi, Vlčice. Byla jsi vtáhnuta do Frostmournu. Ale nabízím ti pomoc. Pokud zničíš tady tohohle ducha, vrátíš se zpět do reality. Je jen na tobě, jestli to přijmeš!" Přikývla jsem mu. Nebála jsem se zůstání v tomto meči, ale Lady Sylvanas potřebovala pomoc. Navíc... chtěla jsem pomstu. Pomstu za to, co mi udělala. Chtěla jsem zabít svou matku. Ihned jsem se chopila svého meče a začala bojovat s duchem. Čím déle jsem s ním bojovala, tím více zlosti se mne zmocňovalo. Až jsem úplně zešílela. Mé útoky byly rychlejší a silnější a já řvala hlasitěji a hlasitěji. Až se mi to podařilo. Rozsekala jsem duši na šest částí a ona se vypařila. Terenas ke mě naposledy promluvil: "Díky, děvče, za tvou pomoc. Ale teď běž. Tvá přítelkyně potřebuje pomoc." V tu chvíli jsem se objevila zpět v realitě a právě včas. Arthas byl pár vteřin před probodnutí Sylvanasiny hrudě, když vtom na zem odpadla koruna.... a s ní i hlava. Ne moc dlouho jsme na sebe se Sylvanas zíraly, ale potom jsem jí podala ruku a pomohla jí na nohy. Společně jsme dorazily za ostatními a zvolali vítězství. Všichni byli šťastní... ikdyž neměli srdce a byli již dávno mrtví. Poté jsme se odebrali do krčmy, abychom mohli oslavit naši svobodu. Jen já se pomalu proplížila ven, nechajíc Lady Sylvanas vzkaz...
"Bylo mi potěšením s tebou bojovat. Jsi velmi moudrá a mrštná bojovnice. Avšak již dále nemůžeme být přátelé - ty jsi z Hordy a já Alliance. Přeji hodně štěstí. Doufám, že se jednou utkáme...
Christine "Vlčice" Greymane."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama