Deyla

29. října 2013 v 23:23 | Velerina
Tak jo, naprosto se nudím a nevím co napsat, ale něco mi říká, že bych vás, fanoušky, neměla zanedbávat. Proto jsem jen tak nakreslila 2 obrázky a dle nich vymyslela nějaký příběh. Je ze světa World of Warcraft. Proč? Protože mě to baví. -3-. Deyla byla už od mala takovej ten malej harant, působící problémy, uvnitř ale nevědící co dělat. Dokud nepotkala svůj životní vzor. Na její město zaútočila bestie, démon, a kdyby se tam neobjevila Guilda pod názvem Eden Aurorae, nejspíš by její rodné městečko úplně vyhořelo. A nebýt mladého člověka, kterému říkali Blazer, nejspíš by ani ona nežila. Proto se stala Roguem a nyní plní mise. I tak ale nepostrádá trochu toho humoru. (;

Ahh, konečně pátek. Už mě vážně nebaví každý den brzo vstávat, přijmout nějakej úkol a pak ho splnit.. to je ale můj život. Život nájemného vraha. Procházím se ve svém převlečení za obyčejnou dívku městem jménem Dalaran. A jak tohle může nosit? Probůh.. Podívám se na své šaty s růžovým topem a bílým spodkem a hodím otrávenej pohled na muže pískajícího na mě. V ten den jsem totiž dostala misi eliminovat plány Alliance, což se mi podaří pouze v převleku za ženu. Naštěstí jsem vždycky byla snad ten nejnižší Blood elf v historii Quel'dorei elfů. No a ty uši... no probůh, nikdy dříve by mě nenapadlo schovat si je pod vlasy! Znovu jsem se na sebe podívala a řekla si, že vážně vypadám jako nějaká chudá holčička. Přitom jsem ale měla na nohou podvazek s různými jedy a dvěma dýkama. Jen tak pro případ ohrožení.
Nejvyšší budova v Dalaranu... jo, jsem tady. Zvedla jsem hlavu vzhůru k věži a řekli si jak sakra vysoká ta budova je. Zkontrovala jsem si všechno mé vybavení, vzala pudřenku s prachem vevnitř (ano, prachem, neptejte se mě jak jsem to dostala) a napatlala na sebe trochu toho prachu. Jsem připravená, řekla jsem si, položila si ruku na hruď, nahodila vystrašený pohled a vstoupila do budovy.
V sále stáli Rhonin Rudovlasý, Vereesa Windrunner a další dva úřednící a jakmile mě spatřili, zahrála jsem, že jsem omdlela. Rhonin mě chytil do náručí předtím co jsem dopadla na zem a já hrála že jsem v šoku.
"Vereeso, zlato, mohu se na tebe spolehnout? Teleportuji zde dámu nahoru."
"V pořádku drahý, klidně se tu o to postarám," odpověděla High elfka a v tu ránu jsme byli nahoře v té samé věži, o které jsem si říkala jak se sakra vysoká. Kolem na stolech ležely různé papíry. Teď už jen stačilo je ukradnout a zmizet... ale jak? Musela bych se postarat o Rhonina a nemůžu jen tak zabít jednoho z nejsilnějších mágů v Azerothu! Bože, Bože... skvěle, Deylo. Dostala jsi se doslova až an vrchola teď nemáš plán. Možná kdybych... Ale jak odvedu pozornost? Rhonin mě mezitím položil na sedačku poblíž.
"Ihned se vrátím.." prohodil a teleportoval se dolů.
"No, to se vyřešilo samo..." prohodila jsem, když zmizel. Rychle jsem přiběhla ke stolu a prohledávala plány - až jsem našla ty správné. Začala jsem si je šoupat do kapsy na podvazku. To se ale Rhonin vrátil a spatřil nejen ty plány, moje uši, které se překvapením vyšouply z vlasů, ale i mé dýky a lahvičky s všemožnými jedy.
"A sakra... Nejsi nějak moc rychlej?" zeptala jsem se jen tak Rhonina, který syčel zlostí.
"Blood elf? A zloděj? Stůj tam, kde jsi! Stejně se nijak nedostaneš ven." Popostoupil blíž ke mě a nastavil ruku. "Ty plány, prosím, mladá dámo," požádal mě s hlasem, ze kterého bylo poznat, že má velmi pevné nervy. Uculila jsem se na něj, začala cosi hledat u podvazku... a hodila mu do obličeje pudřenku plnou prachu. Kdo by řekl, že se mi to bude jednou hodit... Rozběhla jsem se směrem k balkónu a nehledě na to, jaká výška pode mnou je, jsem skočila. Za pádu jsem ale roztrhla ty šaty na mě a z mé zbroje se otevřela jakási křídla, umožňujíc mi létat. Na sobě jsem měla krátký černý top, chrániče na ramena, černé kraťase a kozačky. Jo, v tomhle jsem se cítila svá. Ne jako ty... růžové šaty. Pfft. Jak to někdo může nosit? Z přemýšlení mě ale vytrhly stráže pobíhající po Dalaranu.
"Do háje... tak tohle jsem vážně podělala." Najednou na mě začali mágové na zemi střílet Frostbolty. Nebyla jiná možnost, musela jsem přistát v kanálech.
"Máš ty plány?" vyděsil mě tajemný hlas za mnou. Málem jsem překvapením skočila dolů z potrubí.
"C-co tu-- Ach, to jste vy... Pardon. Jo, mám ty plány. Nejspíš se ale nebudu moct nikdy víc ukázat v Dalaranu," založila jsem ruce vbok.
"Tak dáš mi ty plány?" naléhal ork.
"Jo, tady jsou," podala jsem mu je a jakmile je chytil, odkryla jsem jeho kápi - a zděsila se. Přede mnou stál Garrosh Hellscream! Už jsem věděla, proč chtěl ty plány Alliance. Sakra... to jsem neměla dělat. Blazer by byl naštvanej, protože jsem právě dala podnět samotnému ďáblovi války!
"Co to děláš?!" zařval na mě. Já stále šokovaně stála před ním, bez řeči. Jenom na si ale zpět zakryl hlavu a zašeptal mi: "Pokud tohle někomu řekneš... jsi v pořádném průšvihu." Vystrašená jako malé jehňátko jsem prudce přikývla. Garrosh se otočil a odkráčel pryč a já se mohla jen ptát sebe: Co to se mnou je?
Jedno jsem ale věděla jistě... ať už má v plánu cokoliv. Cokoliv. Musím ho zastavit. A krok první?
EDEN AURORAE.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama