Ookami no Love

19. listopadu 2013 v 18:20 | Velerina |  • Ookami no Love! ;3
Nový příběh. Poté co jsme se v literatuře učili o povídce jsem zjistila že to, co píšu nejsou povídky, ale romány. xD Ookami no Love! (:

"Jdu ven!" zvolala jsem, nasadila si boty a vyběhla z domu.
"Dobře, ale dávej si pozor!" volala na mě matka.
"Mami, neboj se. Už mi není devět, jsem 15-ti letá dívka!" Bože, Bože. Kolikrát jí to ještě zopakuju? Již nejsme na kraji u lesa, ale ve městě! Doběhla jsem ke kinu, kde na mě čekaly holky - Kikyo, Suka a Uru, moje spolužačky. Dohodly jsme se, že půjdeme do kina na promítání moderní Červené karkulky.
"Oh, tady jsi, Kayo! Už jsme si myslely, že nedorazíš!" Měla jsem pocit jako kdybych došla pozdě na nějaký test, jak Uru to poslední slovo zdůraznila. Uru byla vždycky optimistická dívka nadšená do filmů a hlavně kluků.
"Vážně? Ostatní na to moc nevypadají," ukázala jsem na Kikyo a Suku, které jen tak lhostejně stály opodál. Zajímavé bylo, jak jsme všechny v naší partě byly kompletně odlišné. Kikyo vždycky uměla zachovat klidnou hlavu a nic moc neřešila. (O to horší bylo když jsme ji naštvaly.) Suka byla zase naopak stydlivá a když s ní kluci jakkoliv promluvili, málem omdlela. I tak byla asi ta nejspolehlivější z naší party, protože uměla udržet tajemství a byla milá, takže jsem se jí mohla vždycky vybrečet na hrudi. A já? No sebe bych popsala jako neutrální holku. Nikdy jsem se nesnažila moc vyčnívat z davu a snažím se lidem v okolí co nejvíce pomoct. Proto se do mě hodně kluků zamilovává, z toho holky taky mají pořádnou srandu. Já ale nikdy nikoho nechtěla... moc mě vztahy nepřitahovaly.
"E-eh... No, to máš jedno, hlavně, že jsi tu!" usmála se zase Uru. V tomhle jsem ji obdivovala. Svým úsměvem dokázala úplně změnit atmosféru. Přikývla jsem a došla k holkám.
"Tak co, jste připravený?" Z Kikyina lhostejného pohledu se stal natěšený úsměv. Obě kývly a tak jsme si šly pro lístky. Když jsme ale přistoupily k pultu, Uru odstrčil jakýsi vysoký chlapec v potrhaných džínách, tričku s krátkým rukávem a řetízkem kolem krku. Jeho rozcuchané hnědé vlasy mu ještě víc dodávaly vzhled vlka.
"Oy! Tady jsme stály my!" dobývala se místa Uru. Chlapec se na ni ale jen podíval chladně hnědýma očima a odfrknul si.
"A koho to má zajímat?" řekl lhostejně. Odstrčila jsem Uru naštvaně a položila mu ruku na rameno.
"Toto místo má nějaké pravidla," řekla jsem, "tak je laskavě dodržuj!" Jak jsem mluvila, moje platinově blond vlasy mi spadly do očí. Odrhnula jsem si je a podívala se na něj přísně svýma světle modrýma očima. Teď jsem ho dostala! Řekla jsem si, ale mýlila jsem se.
"Hezký oči!" prohodil s úsměvem a v klidu si koupil lístky. Stihnula jsem spatřit nápis na jednom z lístků - Moderní červená Karkulka. Sakra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | 4. ledna 2014 v 17:25 | Reagovat

Krása *-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama