Kapitola 2. - Začátek osudové cesty

5. ledna 2014 v 13:00 | Velerina |  • Elfské Srdce
Tak a začíná to. :D


Mé jméno je Asha'lanthir, přátelé mi říkají zkráceně Asha'lan. Je mi 16 let. Jsem elfka. Nemám rodiče. A i přesto... jsem výjimečná.
"Výborně, Asha'lan!" hlásal vysoký elf. Byl to učitel lukostřelby a ikdyž vypadal mladě, měl již více, jak sto let. Právě zkoušel onu dívku, jak pokročila ve svém výcviku. "Nyní již jsi připravená." Dívka na něj nechápavě pohlédla a zeptala se: "Připravená na co?" Učitel se zasmál.
"To se dozvíš, až nastane ten správný čas," odpověděl a vyndal lehké, ale smrtelné šípy přímo ze středu terče. Byl hrdý na to, co z této opuštěné dívky vychoval. Ještě před sedmi roky to bylo neposlušné dítko, které se nechtělo poddat svému králi. Zachránili ji právě včas z hořícího domu. Její rodiče sice zemřeli, ale ona musela přežít. Dle starého věštce, který do království před pěti lety přišel, měl elfský král veliké štěstí. "I jediná elfka bude za několik let ovládat budoucnost celého světa." S touto větou se obrátil a odešel pryč z trůnního sálu. Král tím byl velmi překvapený a tak začal dítko vychovávat šlechetnosti, odvaze a začal jej učit nejen lukostřelbě, ale i matematice a všem jazykům, které elfové umí.
"Vždy se snažíte vyhýbat odpovědím, mistře Dalarnashi," prohlásila s klidným hlasem a úsměvem na tváři dívka.
"A ty jsi zase mazaná, jako liška. V budoucnu se ti to bude hodit," popošel k ní učitel. Dívka to ale nevzdávala a řekla: "Ach ano? A k čemu?" Učitel chvíli přemýšlel.
"To teď jistě nevím," podal jí šípy, "ale osud ukáže." Asha'lan byla v koncích. Dostal ji. Proto si řekla, že se bude muset ještě v rozmlouvání učit.
"Teď běž za králem. Jsem si jist, že ti něco chce říci," řekl s úsměvem na tváři, avšak Asha'lanthir si všimla, že v očích má smutek. Položila mu ruku na tvář.
"Mistře, tohle byla naše poslední hodina, že? Dokážu vám to vyčíst v očích," řekla jistě.
"Ach... ano. Budeme se muset rozloučit, jelikož zde, v tento den se naše cesty rozcházejí," řekl Dalarnash, uklonil se a natočil Asha'lan směrem ke trůnnímu sálu. "Jdi vstříc svému osudu," dodal a ustoupil.
"Tak naviděnou. Syn Ardaelův tě doprovázej," rozloučila se dívka a rozběhla se. Její šaty se jí vlnily kolem nohou, ona se v tom ale naučila běžet a tak nezakopla.
"Naviděnou, má královno," zamumlal učitel a šel směrem ke zbrojírně.
"Ach, tady jsi, Asha'lanthir, má milá," přivítal král svou nevlastní dceru.
"Otče..," oslovila ho elfka a uklonila se. Král Sharenel si ale stoupl a zvedl dívku z úklony. Ta na něj překvapeně zírala. Sharenel prohlásil: "Již se mi nemusíš klanět. Asha'lanthir, jistě sis všimla, že se kolem tebe vždy cosi šušká. Ne, nezdálo se ti to... Dnes je tvůj osudový den," mluvil král a dívka ho pečlivě poslouchala. Ani si nevšimla, že má zkouslý ret. Král se na chvíli otočil, cosi zvedl a pak se otočil zpět na elfku. V rukou držel černý plášť, dýku, luk a šípy.
"Tenhle luk a šípy, má milá, jsou vyrobeny z našeho národního stromu. Jsou velmi lehké, avšak nedokáží se jen tak zlomit. Tento plášť na sobě nos neustále a nikomu na světě neukazuj svou tvář," začal král, dívka ho ale neslušně zastavila.
"Moment, tohle nechápu... Já někam jdu?" zeptala se. Královi pro tentokrát nevadilo, že mu skočila do řeči. Chápal totiž, že musí být zmatená.
"Asha'lan, posílám tě na velmi důležitou cestu. Znáš tu poěst o těch třech srdcích?" Dívka přikývla. "Není to jen pověst, či pověra. Ta srdce opravdu existují. Musíš opět sjednotit všechny rasy a pomocí nich porazit temného mága Carharuse. Rozumíš?" naléhal král. Asha'lan spatřila v jeho očích nejistotu a strach, avšak přijala tuto žádost. Znala vážnost situace a věděla, že války nesmí pokračovat. Proto se musí aspoň pokusit.
Král pokračoval: "Tato dýka je nesmírně důležitá pro náš lid. Používej ji pouze v nejnutnějších případech. Za žádnou cenu nesmí nikdo zjistit, že jsi elfka. Musíš se skrývat ve stínech, s nikým nemluv a nepřitahuj pozornost. Je to velmi důležité." Nasadil tak dívce její zbroj a plášť a šel s ní k branám království.
"Asha'lanthir. Nesmím tě pustit samotnou. Proto jsem najal toho nejschopnějšího elfa, kterého znám," řekl král a zpoza rohu vylezl elf s bílými vlasy a modrýma očima. "Tohle je Serenir. Je to syn zdejšího kováře, ale i tak je velmi mrštný a silný. Asha'lan, tohle bude jediný elf, se kterým se můžeš od této doby zpřátelit. Ano, a mimochodem, na jméno Asha'lanthir zapomeň. Budeš se jmenovat Diana," dodal král a popostrčil je oba z brány. "Syn Ardaelův vás doprovázej při vaší osudové cestě!" zvolal, když se před ním brány zavíraly. Asha'lan se chvíli dívala na brány, dokud ji z přemýšlení neprobudil Serenir.
"Těší mne, uhm. Diano," představil se a udělal úklonu. "Od nynějška spolu budeme cestovat. Měla byste si nasadit ten plášť přes hlavu již teď, nebo to neuděláte už nikdy," zasmál se. Diana si mlčky nasadila plášť přes její bílé vlasy a rozešla se směrem z lesa.
"Tak pojď, Serenire," prohlásila a Serenir se rozběhl k ní. Šli spolu bok po boku a po chvíle ticha Serenir promluvil: "Kam vlastně jdeme?"
"Dle toho, co mne král učil, jdeme směrem k lidskému městečku Plskavín. Jelikož tam dorazíme večer, přespíme v tamější krčmě a ráno se zeptáme kudy dál," vyslovila svůj plán elfka. Plášť měla nasazený tak dokonale, že jí nešlo vidět do obličeje, pouze pramínek jejích bílých vlasů byl vidět.
A takhle to začalo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | Web | 5. ledna 2014 v 13:26 | Reagovat

O elfech... nádhera :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama