Moonlight dance ~ Kapitola 4. "Dárky"

7. ledna 2014 v 21:39 | Velerina |  ○ Moonlight dance - Waltz
Další kapitola. (: Potřebuju se nějak odreagovat, protože mě dneska Adys velmi naštvala.


Týdny uplynuly jako proud divoké řeky a najednou zbýval jeden den od Vánoc. Jako každý rok jsem musela pomáhat tátovi vyzdobit náš dům. Meg a Kolly mě na Štědrý den pozvaly na jejich párty, takže mi rvalo srdce poslouchat otcovy plány... Věděla jsem ale, že mu to musím říct. Proto jsem se sebrala a řekla: "Tati... ummm... mohla bych zítra slavit Štědrý den... s kámoši?"
"Kámoši? Hitomi, ty..."
"Promiň, já vím, měl jsi tolik plánů," omlouvala jsem se mu.
"Ne, to je dobrý! Je v pořádku, když s nimi budeš. Již nejsi malá holčička, takže bych se podle toho měl chovat, ne? Ale hlavně žádný alkohol!" poučoval mě otec, ale to už jsem mu skočila po krku.
"Jasně! Díky, tati!" pustila jsem ho, usmála se a začala jsem věsit řetěz na stromeček, při čemž jsem si zpívala koledy. Všimla jsem si, že se na mě zamyšleně usmíval a jak ho znám, určitě jsem mu připomněla matku.
"Víš, opravdu jí začínáš být podobná..." usoudil, "tak jsem si řekl, že ti dám tohle. Jako Vánoční dárek." Vešel do své ložnice a já překvapeně slezla ze žebříku. Tentokrát jsme koupili docela vysoký stromek, takže bych na něj sama nedosáhla. Jakmile otec přiběhl zpátky ke mně, v ruce držel krabičku.
"Tadáá," řekl a dal mi dáreček do ruky. Zvědavě jsem jej otevřela - a v krabičce ležel náhrdelník se stříbrným peříčkem.
"Ten byl tvojí matky," usmál se na mě a začal mi ho připínat na krk. Rozhlédla jsem se okolo, hledajíc Daniela, ale ten nikde. Od toho případu v té chatce se mi tak nějak vyhýbal. A z toho jsem byla nejistá.
"Páni, vypadá na tobě úžasně. Běž se podívat do zrcadla." Příkývla jsem a šla k zrcadlu. Měl pravdu, náhrdelník na mně doslova zářil a jakoby se hodil k mé duši. Usmála jsem se.
"Děkuji, tati," otočila jsem se na svého otce a znovu ho objala. Vtom mi zazvonil mobil.
"Hito-chan?" ozvalo se do mobilu, když jsem ho otevřela. "To jsem já, Kolly. Jdeš zítra na tu party, že jo?" zepala se Kolly.
"Jasně, že jdu! Proč se ptáš?"
"No, pozvala jsem Tachi-kuna..," přiznala se Kolly a já se zasekla.
"T-Tachi-kun..." Tachimaku Oshiru byl můj idol už od šesté třídy, proto je pro mě horor, když ho Kolly pozvala. Proč jsem tak zaražená?! Vždyť kluka nemám, tohle je šance jak ho zbalit! Říkala jsem si pro sebe, ale cosi se mi zarývalo do srdce. Kudla, že by? Ne, přeci žádnou nemám... I tak mě ale cosi bolelo. Navíc jsem cítila, jak mi najednou ztěžkl náhrdelník. Co to je?! Všechny věci se spikly proti mně?!
"Dobře, neboj, přijdu tam. Teď už ale musím," odpověděla jsem spěšně a zavěsila. "Tati, musím ještě do obchodu nakoupit nějaký dárky, tak zatím!" hodila jsem na sebe kabát, obula si boty, zamávala tátovi a vyskočila z domu. Opět jsem se porozhlédla, Daniel ale pořád nikde.
"Sakra, kde jen může být?!" nejistě jsem se chytila za náhrdelník.
"Hmm, na chvíli tě nechám osamotě a už se bojíš?" ozvalo se v tu ránu vedle mne. Překvapeně jsem se otočila a spatřila jsem Daniela se založenýma rukama vedle mě. Co bylo ale zvláštní... neměl křídla. A co víc... lidé ho viděli!
"Jak... ty... jsi člověk?" zeptala jsem se.
"Ano. Jelikož jsou Vánoce, andělé mohou požádat toho nahoře, aby se na chvíli stali člověkem. Mám čas až do půlnoci Štědrého večera. Sorry, že jsem tu dlouho nebyl, musel jsem ho hodně přemlouvat," omluvil se a konečně se mi podíval do očí. V tu chvíli jako by mnou uhodil blesk. Rychle jsem uhnula pohledem. Co to bylo?! Odkdy beru takový šoky?! Myslela jsem si.
"J-Jdu nakoupit dárky, protože jdu zítra na párty s kámoši. Ummm.. jdeš se mnou?"
"Tak jak jinak asi," prohodil a před oči mi ukázal ruku. Překvapivě... Měl náramek! To znamená... já... Zmateně jsem se na něj dívala.
"Ty jsi... můj?"
"Jep!" usmál se. Šťastně jsem mu úsměv vrátila společně s ním jsem šla směrem k obchodům.
Asi dvě hodiny jsme cestovali po obchodech s různým oblečením, až jsem konečně koupila to, co jsem chtěla.
"Vážně, ženský a nákupy," stěžoval si Dan.
"No tak promiň, že chci, aby se dárky líbily mým kamarádkám!" zatahala jsem ho za ucho.
"Ty... jdeš zítra na tu párty, že?"
"No... jop. Proč se ptáš?"
"Umm..," znejistěl Daniel, "nechci se vnucovat, ale... můžu přijít taky?" Poškrábal se za uchem a chtěl něco dodat, já ho ale zastavila. Byla jsem překvapená, takhle nejistého jsem ho ještě neviděla...
"Jasně, že můžeš. Však to jsem měla v plánu už od začátku!" usmála jsem se na něj a najednou jsem si uvědomila, že si zíráme do očí. Náhrdelník najednou byl lehčí a já pocítila příjemné šimrání v břiše. Oba dva jsme rozpačitě uhnuli pohledy a chvíli nic neříkali. Poté mě ale chytil za ruku. Jakmile jsem ucítila teplo na své ruce, pohlédla jsem opět na něj, usmála se a oba dva jsme pokračovali ulicemi plných davů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ooomarie ♥ Ooomarie ♥ | Web | 8. ledna 2014 v 15:19 | Reagovat

Nádhera! Kdy bude další díl? :D

2 Velerina Velerina | Web | 8. ledna 2014 v 22:05 | Reagovat

[1]: Právě se píše ^^ Za chvíli by to tu mělo být (:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama