Šepot - Strašidelná povídka!

4. února 2014 v 22:33 | Velerina |  Vel-chan povídky
Tak zde je moje omluva. :D S mým dnešním výpadem proudu jsem dostala nápad a taky doufám, že se mi můj nápad podaří. Na strašidelný povídky jsem nikdy nebyla obzvlášť dobrá... ale kdoví. Třeba se to změnilo. (:


Jmenuju se Scarlet a je mi 16 let. S rodiči a malým bráškou jsme už od narození žili v rodinném domku v malém městečku zvaném 'Drained Well", čili "Suchá Studna". Je to poklidné město, lidé se tam znají a vycházejí spolu poměrně dobře. Mé dospívání probíhalo úplně normálně, tedy až... do toho večera.

"Scarlet, běž si umýt vlasy, dřív než tam vejde tvůj brácha! Víš, jak dlouho tam umí být!" volala na mě máma z kuchyně. Měla pravdu. Jake tam uměl být opravdu dlouho, klidně i hodinu. Marně jsme se ho snažili to odnaučit.
"Jo, už jdu!" odpověděla jsem, ve skutečnosti jsem ale stále seděla u počítače a psala s kamarádkou. Uplynula chvíle a já začala mít trochu výčitky, že jsem se ještě nešla umýt. Matka musí být přece jen rozzlobená, že ji neposlouchám. Chňapla jsem proto pyžamo a mířila ke sprše. Zalomcovala jsem klikou ke dveřím, ale byly zamčené.
"Jdeš pozdě, už tam je Jake," přihopsala ke mně máma a já otráveně zamručela. Otočila jsem se a šla zpět do pokoje. O hodinu později byl brácha konečně hotový a já měla sprchu jen pro sebe. Honem jsem do ní vlezla a začala se sprchovat.
V tom ale vypadl proud. Všude byla tma a my v koupelně okénko neměli. Proto ikdyž jsem se snažila, nebylo vidět nic, jen pouhá tma. Instinktivně jsem vypla vodu, protože jsem byla vystrašená z té tmy a tak nějak mne zvuk tekoucí vody znervózňoval. Uslyšela jsem čísi kroky... a pojistky se opět nahodily. Byl to táta, šel jenom nahodit opět proud. Oddychla jsem si a pokračovala normálně ve sprše. A co se nestalo... pojistky opět vypadly. Opět jsem uslyšela kroky, ale proud nic a nic.
"Tati...?" zajíkala jsem se vystrašeně a ještě víc mě vyděsilo, že mi nikdo neodpovídal. "T-Tati..," pomalu jsem začala volat na svého otce a musím se přiznat, že mi trochu tekly slzy.
"Měla jsi poslechnout...." ozval se šepot přímo vedle mého ucha a já nehnula ani brvou. Někdo tam byl se mnou, cítila jsem to. Byla jsem ale příliš vystrašená na to se pohnout.
Světla se opět vrátila a já se rozhlédla. K mému údivu tam nikdo nebyl. Žeby moje fantazie? Snažila jsem se ujistit sama sebe. Rychle jsem si usušila vlasy a oblékla si pyžamo.
Jakmile jsem ale vyšla z koupelny, spatřila jsem svůj životní horror. Máma, táta, Jake, všichni viseli ze stropu za nohy a na zem pod ně kapala rudá tekutina. Na jídelním stole vedle nich byly jakési talíře přikryté mísami. Byla jsem v obrovském šoku, avšak sebrala jsem se a odkryla jednu mísu. To jsem ale neměla dělat. Z talíře na mě civěl vyděšený pohled mé matky. Těla visící ze stropu neměla hlavy. Ty totiž ležely na talířích...

13.5. 1998 v 7:30 ráno byla v rodinném domě v malém městečku nalezena čtyři bezhlavá těla. Vrah si dal tu práci, aby jejich hlavy naaranžoval na talíře. Osoby byly poté identifikovány jako 2 děti Scarlet a Jakea Thompsonovy a jejich rodiče, Margaret a Lucase. Po prohledání domu byl v dívčím pokoji nalezen vzkaz s nápisem "Měla jsi poslechnout". Obyvatelé města nechápali, kdo by je mohl zabít. Popisovali rodinku jako veselé přátele. Případ byl ale uzavřen, jelikož policisté začali vídat duši bezhlavé dívky chodící po domě, hledající svého otce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aiko Aiko | 12. května 2014 v 14:20 | Reagovat

povedla se ti!!!

2 Terka Terka | 28. října 2014 v 20:36 | Reagovat

To je super :). Ja taky pisu povidky ale ne hororovky,ale spis romantické na víc dilu

3 Kikina :D Kikina :D | 1. listopadu 2014 v 13:17 | Reagovat

Moc se ti povedla, musím přiznat, že jsen se trochu bála, takže super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama