Legenda o liščí démonce

8. srpna 2014 v 13:47 | Velerina |  • Moje pocity, úvahy a různé blbosti! xP
Slíbila jsem povídku, tak aspoň napíšu nějakou krátkou. (:


Kdysi v dávných dobách, kdy ještě existovali démoni, stála na západě Japonska chudá vesnice. Chudá byla, a to i přestože měla plno úrodných polí. Ptáte se, proč? Tato vesnice byla neustále okrádána zlými démony, jenž neznali slitování nad malými dětmi a chudými vdovami. Jednoho dne to ale všechno přestalo. Zrána přišla do vesnice liščí démonka, mladá, krásná a hodná a celou vesnici uchránila svou mocí. Proto se vesnice rozhodla jí vytvořit svatyni a jednou do roka uspořádat slavnost. Avšak i když ji všichni uctívali, nikdo neznal její pravé jméno. A jedné noci stalo se něco neočekávaného, liška se vytratila ze své svatyně, zanechala za sebou pouze prach. Někteří říkají, že se obrátila na cestu zlých démonů, jiní zase říkají, že se jednou zase vrátí. Uplynulo sto let a liška byla opomenuta. A právě v tu dobu se vrátila ze svých cest. Svatyni však nenašla - stála tam socha císaře. Vesničané byli nevrlí a nikdo ji neznal. Liška, zarmoucená a rozzlobená, se odebrala do svého vlastního domu, vodopádu, u kterého si cestovatelé dávali malou přestávku. Usadila se na velikém kameni uprostřed jezera a už nikdy z něj neslezla. A byť cítila nenávist vůči lidem, jež ji jen tak opomenuli, svou přítomností stále vesnici chránila.
Jednoho dne toho měli ale vesničané dost. Nelíbila se jim přítomnost démona. Najali proto mladého hrdinu, aby lišku "zkolil a odprostil je tak z jejích spárů". Hrdina tuto nabídku přijmul a vydal se k vodopádu, odhodlaný dívku zabít. Jakmile ji ale spatřil, změnil názor. Byla úplně odlišná od toho, co lidé popisovali. Místo hnusné stařeny na kameni seděla mladá krásná dívka s liščími oušky a ocasem. Také v jejích očích nebylo odraženo zlo a oheň, místo toho v nich byl usazen smutek, samota a klid. Hrdina odhodil svůj meč a padl na kolena. Liška se podivila, po dlouhé době se jí někdo uklonil.
"Omlouvám se za svou drzost, vejít na toto čisté místo s mečem od krve!" omlouval se hrdina, hlavu skloněnou až k zemi. Liška se postavila a po dlouhé době seskočila na zem, přímo před mladého chlapce. Zvedla mu bradu a pohlédla mu do očí.
"Z tvých očí se dá vyčíst pouhé dobro. Nebyl jsi nijak nevrlí, to jen ti lidé tě zmátli." Démonka se usmála. "Já jim nedělám nic špatného, jejich vesnici chráním. Ale myslím, že s touto odpovědí by nebyli spokojení. Přeci jen jsem démon a všichni jsou naučení, že démoni jsou špatní. Pod ochranou si představují Boha s dobrým srdcem. Nikdo nemá pochopení pro démona, který chce pomáhat." S těmito slovy se liška otočila a vyskočila zpět na kámen. Ze svého kimona vytáhla větvičku Sakury a začala zpívat a tančit. Skákala po vodní hladině, jako kdyby byla lehká jako pírko. Květy Sakury zářily jasněji a jasněji, vodní hladina se zbarvovala do krásné čisté modré. Polomrtvé stromy rázem ožily a zezelenaly. Ryby v jezírku také jako kdyby ožily a začaly skákat divoce sem a tam. Nakonec liška skočila zpět na kámen a větvičku zabodla do něj. Kámen najednou obalily silné kořeny. "Zda-li jsem zkažený Bůh, nebo čirý démon, to už je jedno. Toť být moje požehnání! Sakuro věčnosti, ochraňuj tuto vesnici před krutými démony a obdařuj ji svým bohatstvím! Tak ať se stane!" Jak to liška dořekla, kolem jezera se objevili všichni vesničané, ohromení září, kterou vytvářela malá větvička. Také duše zemřelých se tam objevily, aby se kochali krásou mladé ochránkyně. Hrdina vstal, ústa otevřená úžasem. Liška k němu přiskočila. "Děkuji, že jsem měla tu čest. Tu čest, potkat někoho, kdo by pochopil, kdo jsem. Jakpak se jmenuješ, mladý hrdino?"
"Aruzawa."
"Dobře, Aruzawo. Uchovej v paměti mé jméno, jelikož budeš jediný, který ho za celý můj život bude vědět." Dívka vyskočila do vzduchu a proměnila se v bílou lišku s modrýma očima. Naposledy pohlédla hrdinovi do očí a poté odletěla do nebes.
Mladý chlapec si od té doby pamatoval na den, kdy potkal démona tak čirého. Navždy si také pamatoval krásnou dívku... jménem Muzai. Svým dětem vyprávěl tuto historku a učil je, že nikdy nesmíte odsuzovat někoho, koho neznáte. Sám toho dne ale pochopil i mnoho více věcí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maemi Maemi | Web | 9. srpna 2014 v 19:52 | Reagovat

Sice krátká povídka, ale opravdu krásná. ^^ Vážně se ti moc povedla! Nyah~ miluju lišky. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama