Bloody Rose 2

14. září 2014 v 22:45 | Velerina |  • Moje pocity, úvahy a různé blbosti! xP
Uh... nechápu to. Otevřu rozepsaný článek a všechno smazaný... *Sigh* No tak začnu odznova, no.



Seděla jsem na letišti přinejmenším hodinu, dokud nepřijelo černé BMW. Z něj vystoupila žena v černém obleku a slunečními brýlemi a vydala se směrem ke mně.
"Jessica Marvell?" sehnula se žena a pečlivě si prohlédla mou tvář.
"A-Ano..." Žena si vesele sundala brýle a se širokým úsměvem mě objala.
"Jess, miláčku, konečně tě mohu vidět! Po tak dlouhé době! Musím uznat, už vypadáš jako úplně dospělá dívka - teda skoro.." Poukázala na mou nepříliš perfektní hruď. To mi ani nemusela připomínat - už tak si z mých poměrně malých prsou dělala třída srandu. Ale já na jejich názor kašlala. Neměla jsem slov. Nebyla jsem zvyklá na objímání. Matka si mého zaraženého výrazu všimla a rychle se odsunula.
"Je něco špatně? Neříkej, že tě můj bývalý manžel nikdy neobjímal! Tak krásnou dceru, tomu bych teda neodolala!"
"J-Já... ty myslíš, že jsem krásná?" Většinou si spolužáci z mých červených očí a bílých vlasů s černými konečky utahovali a tak jsem si říkala, že snad musím být opravdu hnusné monstrum, abych si toto zasloužila.
"Božínku, Jess, proč bys nebyla? Tvé rudé oči jsou jedinečné a tvé vlasy... prostě úžasné! Takové měla i tvá babička. Pověz, zkoušela sis je už někdy stříhat?" Přikývla jsem. Hodněkrát jsem se snažila zbavit svých černých konečků, ale za pár hodin byly zase zpět. "Ty konečky nechcou dolů, co?" Tvář se mi rozzářila. Matka mi dokonale rozuměla... Možná, že to nebude zas tak strašné?
"Vždycky jsem si přála, abych je zdědila po své mámě. Bohužel, místo mě jsi byla obdařená ty, no. Ale dost kecání. Pojeďme ke mně domů, tam si můžeme pořádně popovídat." Přikývla jsem, vstala a společně se svou matkou odešla do auta. Jakmile jsem si připla pásy, podívala jsem se z okýnka. Stál tam, ten stejný kluk z letadla. V ruce držel cosi lesklého. Jakmile se mi podařil zaostřit zrak a rozeznat tu věc, trhla jsem sebou a rychle odvrátila pohled na přední sklo. Držel v ruce nůž. Od krve.

Seděla jsem v autě asi další půl hodiny, než jsme konečně dojely do krásné staromódní vily uprostřed lesa. Jenže byla jsem docela znepokojená. Už od dvanácti let jsem byla velkým fanouškem CreepyPasty. Byla jsem dost chytrá na to, abych se vyvarovala temným lesům. Mno, a teď budu bydlet v domě lesem obklopeným, 35 mil daleko od města. Projel mi mráz po zádech. V duchu jsem počítala důvody, proč do toho lesa nemám chodit: 1. Slenderman, 2. Proxies, 3. Ummm... snad všechny ostatní CreepyPasty? Tím myslím to, že les = domov pro vrahy. Mezitímco máma hledala klíče od dveří, já se rozhlédla po příjezdové cestě. Byla vysypaná štěrkem a těsně před domem byl takový "kruhový objezd", v jehož středu šuměla menší fontánka. Bylo to tu docela hezké. Až na ten zatracený les. Matka konečně našla klíče. Otevřela velké dveře a já jen zírala na to, co stálo přede mnou. Podlaha vyleštěná, všude pořádek.
"No to mě štípni, jestli nespím." Toho máma využila a škádlivě mě štípla. "Au! Já to nemyslela doslovně!" Na to se zasmála a odložila svou kabelku na odkládací stolek po naší levici.
"Pojď, ukážu ti tvůj pokoj. Nevěděla jsem, jaký styl máš ráda, tak jsem ho prostě nechala prázdný až na pár nutností jako jsou skříně, postel a pracovní stůl. Máš tam i televizi." Vyšly jsme široké schody a pak zabočily doprava. Poté jsme došly až na konec dlouhé chodby a já se konečně dostala ke svému pokoji. Nebylo to tak zlé, jako jsem si představovala. Nábytek nebyl nijak starý a cenný, spíše moderní a obyčejný. Zato postel mě uchvátila Manželská postel s nebesy! Takový luxus jsem si snad nezasloužila! Odložila jsem si svůj batoh na postel.
"Tvoje zavazadla by měla přiletět večer. Mezitím se tu můžeš porozhlédnout a tak, ale hlavně se neztrať - je to docela velký dům, takže je to docela možné." S těmito slovy matka odešla z pokoje a já konečně měla chvíli soukromí.
Z batohu jsem vytáhla notebook, zapnula ho a zkontrolovala stav Wi-Fi.
Plný signál.
Skvěle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama