Bloody Rose 3

15. září 2014 v 0:11 | Velerina |  • Moje pocity, úvahy a různé blbosti! xP
Ok, nečekala jsem, že se takhle rozjedu. o.O Tahle kapitolka je taková kratší. Je skoro čtvrt na jednu, takže jsem dost unavená. Navíc se děsím svým vlastním příběhem.... Zase se necítím bezpečná ve svém vlastním pokoji. Co to se mnou je...



Ležela jsem na posteli s notebookem na břichu, moje prsty skákaly po klávesnici. Jakmile jsem dopsala článek, zaklapla jsem noťas a jen tak zírala na strop a přemýšlela. Pak jsem si ale vzpomněla na toho divného chlapce z letadla. Proč držel v ruce nůž od krve? Ptala jsem se sama sebe. Ruce se mi začaly třást a tak jsem myšlenku radši setřásla z hlavy a zapla televizi. Zrovna bežely zprávy.
"Obyvatelé města Fairbanks, mějte se na pozoru! Okolo Černého lesa se pohybuje vrah, známý jako Jeff The Killer!" Jen co jsem to zaslechla, trhla jsem sebou tak mocně, až jsem spadla z postele. Udělalo se mi nesmírně zle. Jeff?! Proč zrovna ten?! Proč ne třeba BEN, proč to musí být psychotický vrah, co se furt usmívá?! Napjatě jsem sledovala zprávy.
"Naposledy byl zahlédnut na letišti nedaleko Fairbanks. Prosím, jakmile zahlédnete černovlasého chlapce v bílé mikině a černých kalhotech, rychle zavolejte 911. Je to důležité, už byla zavražděna pěti-člená rodina!" To už jsem to nevydržela, musela jsem kanál přepnout. Seděla jsem na zemi jako přibitá. Bála jsem se jenom podívat z okýnka. Matka byla pryč, jela pro kufry. Čekala jsem, kdy do pokoje vtrhne psychotický vrah a několikrát mne probodne. Až pak se ozvalo zaťukání. Lekla jsem se a začala jsem se třást, jako kdybych uvízla na antarktidě. Za dveřmi se ale ozval matčin hlas.
"Jess? Jsi tam?"
"M-Mami...?" Matka vešla dovnitř a když mě spatřila, třesoucí se na zemi, rychle ke mně přiběhla.
"Co se děje, Jess? Stalo se něco?!" Pevně mě chytila za ruce. Do očí mi vyhrkly slzy. Pevně jsem mámu objala a začala jsem řvát jako malé dítě. Máma se na nic nevyptávala, prostě mne položila ne postel, lehla si vedle mne a čekala, až se jí sama vyzpovídám. A že její taktika zabrala.
"D-Dívala jsem s-se... na televizi..." nedokázala jsem souvisle mluvit od všeho toho vzlykání. "Hlásili, ž-že.. se t-tu potuluje v-vrah... já ho... já ho vi-viděla... já sedě... já seděla vedle něho v-v letadle..." Ucítila jsem, jak sebou máma ucukla.
"A jsi si tím jistá? Nemůžeš věřit všemu, co v televizi říka---" Nedovolila jsem jí dokončit větu.
"Ne, mami. Tohle... tohle je opravdové! Ten kluk... jmenuje se Jeff The Killer. Má na tváři vyříznutý úsměv a spálené oční víčka. Hodně lidí ho zná!"
"Dobře, budu ti věřit, Jess. Teď se ale uklidni, panika nikomu nepomůže." Začala mě hladit ve vlasech a po tváři, což mě dost uklidňovalo. Je zvláštní, jak jediný dotek matky dokáže dítě sklidnit. Začaly se mi klížit oči a jak mé srdce zpomalovalo, dopadal na mne spánek.

Probudila jsem se uprostřed noci. Na budíku vedle postele svítilo červeně 0:30. Půl jedné hodiny ráno. Rozhlédla jsem se po pokoji a našla příčinu mého náhleho probuzení. Okno bylo otevřené a v pokoji zima. Vstala jsem z postele a okno zavřela. Pak jsem zalehla do postele.
Něco mě ale tlačilo do zad.
Šáhla jsem pod sebe... a vytáhla jsem nůž.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kim Kim | 16. září 2014 v 16:40 | Reagovat

Super! pokračuj :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama